Exekuční zvěrstva neodstraní sněhulák

V podstatě všechny politické strany při volbách uvádějí jako příklad nešvaru, proti němuž chtějí bojovat, nespravedlivé exekuce. Jenomže na principu, jak bude plynout z následujících řádků, tedy na systému přihrávání mega kšeftů pro exekuce s mizivým efektem, musí být zainteresovaný kdekdo. Někteří exekutoři, kteří ze systému tyjí na úkor finanční stability společnosti, musí být dokonce tak lobbisticky silní, že i vládnoucí oligarcha zjevně správná a jednoduchá řešení ignoruje nebo natolik problematice nerozumí, že prezentuje totální nesmysly.

V současné době je cca 820 000 osob a firem v exekuci, vede se zhruba 4,8 miliónu exekucí, a 2,9 miliónu exekucí se vede na 420 000 osob, které mají tři a více exekucí. Z toho je cca 103 000 osob, které mají více než deset exekucí, na těch jich je 1,9 miliónu. A právě zde je ten kruciální problém. U další exekuce nic exekutor v 90 % případů nevymůže, jen dlužníkovi naběhnou desítky tisíc korun nákladů za zbytečnou exekuci. V tu chvíli mu může být celkem šumafuk, že věřitel s exekutorem ostrouhají, ale začne mu to vadit v momentě, kdy se bude snažit ze sociálního dna zvednout. Kdy zdědí nějaký majetek nebo začne pobírat důchod, který se mu začne v důsledku exekucí krátit. Důležitým faktorem, jenž k celkovému stavu přispívá, je to, že exekutora vybírá věřitel, tedy oprávněný, a ten s největší pravděpodobností vybere pokaždé jiného exekutora, takže ten činí naprosto totožné úkony jako ten předchozí.

Představme si takového pana Lojzu z Horní Dolní. Ten pracoval jako dělník v místním zemědělském družstvu za 18 000 Kč měsíčně. Protože se mu líbila Máňa, co pracuje ve školní jídelně, vzal si u oligarchou vlastněného Home Creditu 25 000 Kč půjčku na dovolenou právě s Máňou v Bibione. Mořechtivá Máňa se mu za půjčku zaručila. Protože ovšem družstvo, co byl u něj Lojza zaměstnaný, koupil Babiš a hledal synergie, zjistili, že místo Lojzy je nadbytečné a Lojzu vyhodili. Lojza přestal splácet a byla tu exekuce. Protože Lojza nic neměl, exekutorský úřad pana Podkonického neměl co vzít. Za tu vrtačku a kytaru dostal v dražbě 700, náklady dražby byly vyšší a náklady exekuce šly ovšem do desetitisíců. Teď nemá Lojza práci, Máňu (ta se na něj vykvajzla, protože na ni přišel kvůli tomu ručení na Itálii taky exekutor), nemá ani kytaru, ani vrtačku. Bere si další půjčky, následují další exekuce. Protože si ovšem bere půjčky od různých „dobráckých“ společností, vymáhá od něj dluhy celá řada různých exekutorů. Kdyby jednou zdědil byt po tetě v okresním městě, bude ve frontě stát osm exekutorů, každý s 50 000 Kč naprosto zbytečných nákladů, takže Lojza po skonu milované tety přijde i o tento byt, aniž by měl možnost se zmátořit a oslnit Máňu vlastními prostředky na novou dovolenou.

Návrh, s nímž už deset let přichází osvícení nevládkáři, odborníci i někteří, na kšeftech ze státní správy nezávislí exekutoři, spočívá v tom, že by se zavedl tzv. princip teritoriality exekutorů. Každý povinný (dlužník) by měl svého exekutora, který by byl ze zákona daný. Pokud má tedy Lojza druhou, třetí nebo dvanáctou exekuci, dostane řešení vymožení dluhu na starosti stejný exekutor. Ten udělá standardní úkony jenom jednou, a když zjistí, že je to zbytečné, nemá důvod drahé pátrání po majetku opakovat. Pokud tedy Lojza zdědí ten byt po tetě, nebude na něj čekat 8 x 50 000 Kč nákladů neúspěšných exekucí, ale nějaká marginální částka, kterou zaplatí, když byt na pár měsíců pronajme. Exekutor na něj sice hodí zástavní právo, ale bude-li Lojza komunikovat, nebude mít důvod mu ho prodávat, když dotčenému exekutorovi nebude konkurovat jiný kolega, který by ho mohl s prodejem předběhnout.

A teď zpátky. Proč tu teritorialitu tedy ti úředníci na Ministerstvu spravedlnosti nenavrhnou a politici neschválí, když to tisíckrát slibovali? Jedno z vysvětlení spočívá ve vymáhání pohledávek ve státní správě. Prakticky každý úřad nebo státní složka vybírá exekutora. O tom, jaký má potenciál v oblasti korupce výběr exekutora, když ten podle zákonem daného sazebníku nemůže nabídnout jinou cenu než kolega, je celkem zřejmé. Ten systém úplatků některých exekutorů pro úředníky a následné zbytečné vymáhání nevymožitelných pohledávek už je tak zažitý, že se ho nikdo nechce vzdát.

Tím nejcennějším, co v naší zemi máme, je to, že zatím prakticky neznáme, co je to opravdová chudoba, zejména neznáme, co je to oblast s populací zasaženou skutečnou chudobou. Jenomže lidé, kteří se nemohou v životě s frontou exekutorů za sebou nadechnout a život nějak restartovat, přesně do tohoto stavu absolutní chudoby směřují. Když si k tomu přidáme to, že pracují načerno, utápí beznaděj v alkoholu nebo látkových drogách nebo hledají štěstí v automatech, nebudou mít ani slušný důchod, na nějž stejně číhá ona fronta exekutorů. Ten problém s chudobou a navazujícími sociálními problémy tu mít budeme. V dluhových pastech je zhruba 400 000 osob. Obvykle pracují načerno, protože nejsou zaměstnatelní a z částky po exekučních srážkách se žít nedá. Kdyby pracovali, odvedli by státu více než 10 000 Kč měsíčně, což pro těch 400 000 osob činí 4 miliardy korun měsíčně. Stát tedy nevybere 48 miliard korun ročně, a navíc musí platit podpory v nezaměstnanosti atd. Kdyby byl zaveden princip teritoriality, tedy princip „jeden exekutor, jeden povinný“, umožnil by dohodu s exekutorem o rozumných splátkách, protože by exekutor nebyl tržním prostředím tlačen k maximálnímu vymačkání povinného. Tudíž by povinný pracoval a splácel by splátky přiměřené svým možnostem. Samozřejmě, pokud by se placení a komunikaci vyhýbal, exekutor by přitvrdil.

V parlamentu se v nejbližších týdnech a měsících sejde několik návrhů na řešení dané problematiky. Jenomže polopravd, demagogií a polovičatých řešení je ve vyjádření jednotlivých politiků tolik, že je to neobvyklé i na poměry naší země. Jedním z modelů „ideálního“ uspořádání je mnohými zlobbovanými politiky podsouvaný model tzv. sněhuláka. Tedy model, kdy jsou další exekuce předávány exekutorovi, který již jednou dostal dlužníka do rukou. To by sice skutečně odbouralo část problému – nebudou naskakovat u dalších exekucí zbytečné náklady, ale ještě více posílí shora uvedený korupční potenciál. První oprávněný (věřitel) totiž bude moci rozhodnout o tom, kdo bude vymáhat celou řadu dalších dluhů. Pokud bude volba na úřednících, bude se úplatkářský potenciál násobně umocňovat.

S velmi kuriózním řešením přišel Andrej Babiš v jednom ze svých čauliďáckých statusech na facebooku. Tam totiž slíbil, že se bude zasazovat o teritorialitu bez nesmyslné soutěže exekutorů a sněhuláka zároveň. Rozumím, že fascinace sněhuláky, zejména Olafy, musí být u premiéra vtíravá. Nicméně tyto modely jsou naprosto nekompatibilní, proto je otázkou, zda premiér úmyslně mate nebo není schopen tyto jednoduché myšlenky pobrat, protože je myšlenkami mezi evropskými audity, státním zastupitelstvím a černošickými rozhodnutími. O to více ovšem musí každý debatu v parlamentu sledovat, aby si všiml, které politické strany, jimž dal hlas, své předvolební slovo dodrží a zvednou ruku pro skutečně důležitý nástroj k potření korupce a zbytečné chudoby.

Část textu je použita z mé knihy Čas oligarchů, jejich sluhů a nepřátel, která před prázdninami vyšla a je možné si ji stáhnout ZDE nebo případně koupit u každého slušného knihkupce.


Publikováno 8. 8. 2019 pro aktualne.cz.

Share on facebook
Share on twitter
Share on email